"Přínos uměleckého díla vidím v tom, že bylo otevřeno a nastoleno téma vnitřní opuštěnosti ve stáří. Diváci i sama paní Znamenáčková mohli zažít katarzi svých pocitů, přijetí jejich opravdovosti a oprávněnosti. Zpracovaný životní příběh dává možnost vidět celou existenci člověka jako náhrdelník, kde se střídají korálky radostí a starostí."
(Jaroslava Slivoňová, vedoucí aktivizačního oddělení DS Chodov)

Divadlo reminescence/ Memory theatre/ Divadlo lidských příběhů

1+1=2-1 je představením, inspirovaným životní cestou paní Jaroslavy Znamenáčkové, obyvatelky Domova seniorů Chodov.

Píše se rok 1924. Narodila se dvojčata, jediná v celém pošumavském okrese. Jsou dvě a pořád spolu až do 18 let. Pak je život rozdvojil a opět splynul. Byly dvě, zůstala jedna. Život jako cesta, stáří jako modlitba upředená ze vzpomínek.

Premiéra první kapitoly dlouhodobého projektu Od podzimu do léta, aneb letí léta, létá, letí, mapujícího lidské osudy generace dnešních devadesátníků.

(Work in progress 22.6.2016 ve 14 hodin, pražská premiéra 27.10. 2016 ve 14 a 16 hodin.)

KREDITY

příběh: Jaroslava Znamenáčková, autor a režie: Hana Strejčková, hrají: Barbora a Ludmila Ješutovy, zhudebnění básní: Jan Mrázek, technická spolupráce: Jiří Maleňák, odborná spolupráce: Jaroslava Slivoňová, produkce: FysioART, partner projektu: Domov pro seniory Chodov, za finanční podpory: Nadace Umění pro zdraví, MČ Praha 11, Hl. město Praha

premiéra 27.10. 2016, divadlo S´Est NOIR Praha - divadelní sál DS Chodov Praha

OHLASY - RECENZE

1+1=2-1

Píše se rok 1924. Narodila se dvojčata, jediná v celém pošumavském okrese. Jsou dvě a pořád spolu až do 18 let. Pak je život rozdvojil, nechal jít svou cestou, až se zas ze dvou stala jedna společná. Byly dvě, zůstala jedna. Život jako cesta, stáří jako modlitba upředená ze vzpomínek.

Divadelní představení v režii autorky projektu Hany Strejčkové je inspirované životní cestou paní Jaroslavy Znamenáčkové, obyvatelky Domova pro seniory Chodov. Vyprávěná procházka životem, který se skrze umělecké formy stává uměleckým dílem, vzkazem, zviditelněnou vzpomínkou.

"Jsem moc ráda, že jsem mohla zhlédnout představení 1+1=2-1, na které jsem se velmi těšila. Možná také proto, že byl příběh motivován životem ženy, kterou zde všichni známe a každý jsme s ní propleteni svými vlastními zážitky. Představení ve mně zanechalo hlubokou emoční stopu a z celého příběhu jsem cítila obrovskou vděčnost za život, byť k paní Znamenáčkové nebyl vždy přívětivý."
(Klára Vohrnová, PR a fundraiser)

Projekt "Divadlo reminiscence (Memory theatre) Divadlo lidských příběhů" se v DS Chodov započal zkraje roku 2016 jednoduchou otázkou - jakým dalším způsobem je možné používat umění pohybu a divadla ke smysluplné aktivizaci. Vzhledem k tomu, že DS Chodov je místem, kde se pečuje o stáří, duši i tělo, podařilo se uvést metodu divadla reminiscence do zdejšího života. Jen díky otevřenosti a laskavé vstřícnosti zdejšího prostředí tak vznikla spolupráce hlubšího charakteru, jejímž jedním z výstupů je právě inscenace 1+1=2-1.

"Obdivovali jsme proslov naší seniorky paní Jaroslavy Znamenáčkové. Vypravovala celý životní příběh, který sama prožila. Ve svých 92 letech měla krásný přednes. Všichni zatleskali."
(Marta Košťálová, klientka DS Chodov)

"Přínos uměleckého díla vidím v tom, že bylo otevřeno a nastoleno téma vnitřní opuštěnosti ve stáří. Diváci i sama paní Znamenáčková mohli zažít katarzi svých pocitů, přijetí jejich opravdovosti a oprávněnosti. Zpracovaný životní příběh dává možnost vidět celou existenci člověka jako náhrdelník, kde se střídají korálky radostí a starostí."
(Jaroslava Slivoňová, vedoucí aktivizačního oddělení DS Chodov)

Premiéra první kapitoly dlouhodobého projektu Hany Strejčkové/FysioART a DS Chodov "Od podzimu do léta, aneb letí léta, létá, letí", mapujícího lidské osudy generace dnešních devadesátníků, se konala za hojné účasti seniorů, zaměstnanců domova i veřejnosti ve čtvrtek 27. 10. ve 14 a 16 hodin. Poděkování patří i MČ Praha 11 a Hlavnímu městu Praha. Příběh dvojčat sehrála dvojčata Barbora a Ludmila Ješutovy.

"Ještě dnes já i ostatní obyvatelé Domova žijí vzpomínkami na atmosféru divadelního představení. Pro mě osobně přinesl mnoho k přemýšlení a takovou zvláštnost, která ve mně stále trvá."
(Jaroslava Znamenáčková, hlavní postava příběhu)

"Nejsme zde jenom pro to, abychom všem říkali, jak je důležité si život užívat v každém věku, neztrácet optimismus, najít vždy nějakou aktivitu, ale že i zklidnění na konci života je podstatné. Paní Znamenáčková to svými závěrečnými slovy shrnula za mě: "...nebojím se smrti, ale umírání...". Tyto slova mám a budu mít na paměti při každém konání. Doprovázení na poslední cestě životem považuji za nedílnou součást poslání našeho Domova."
(Ilona Veselá, ředitelka DS Chodov)